Zkouškové nervy
8. ledna 2015 v 16:55
Ahoj, dnes jsem si pro Vás připravila jeden článek s mými malými "radami", jak přeřít zkouškové období.
Po zkončení vánočních prázdnin, plných klidu a pohody, na každého studenta padne stres. ZKOUŠKY jsou za dveřmi!
Ale místo stresování a pokládání rukou na hlavu můžete zkusit pár malých "typů", kterými se snažím řídit já, a které mi pomáhají vše zvládnout.
Po zkončení vánočních prázdnin, plných klidu a pohody, na každého studenta padne stres. ZKOUŠKY jsou za dveřmi!
Ale místo stresování a pokládání rukou na hlavu můžete zkusit pár malých "typů", kterými se snažím řídit já, a které mi pomáhají vše zvládnout.
Každý sám sebe zná nejlépe a každý ví co má rád a ve zkoušekovém období to platí dvojnásob. Občas si udělejte pauzu od té hromady knih a učení co leží na stole a dopřejte si to, co máte rádi. Například posezení s přátely, dobrý film či seriál, nebo oblínebá kniha. Hoďte se na chvíli do zasloužené pohody. Prostě si jen sednou a nechat ze sebe všechno okapat. Protože stresovat se do nekonečka nemůže nikdo s nás, ani nejusilovnější studenti.
Často je toho na nás moc, učitelé a profesoři nám dávají zbytečné úkoly, doučování a pak snaha udělat všechno nejlípe. Jsme přepracovaní. Přestávky jsou důležité, i když se učíte na tu nejdůležitější zkoušku na světě. Protože mozek se taky můsí na chvíli uvolnit a odpočinout.
Často je toho na nás moc, učitelé a profesoři nám dávají zbytečné úkoly, doučování a pak snaha udělat všechno nejlípe. Jsme přepracovaní. Přestávky jsou důležité, i když se učíte na tu nejdůležitější zkoušku na světě. Protože mozek se taky můsí na chvíli uvolnit a odpočinout.
Na stres a nervy také pomáha sledké( samozřéjmně v přiměřeném množstní :) ) Říká se, že hořká čokoláda zlepšuje činnost mozku a navíc zlepšuje náladu :) a to je hodně důležité :) S úsměvem jde všechno lépe.
Ve dnech únavy je také dobré vypít si šálek horkého nápoje. Teplý čaj nebo kafe nám zahřeje organismus a tělo se hned cíti lépe. Řekněte, kdo by si nevychutnal svou chvilku u čaje?
Ve dnech únavy je také dobré vypít si šálek horkého nápoje. Teplý čaj nebo kafe nám zahřeje organismus a tělo se hned cíti lépe. Řekněte, kdo by si nevychutnal svou chvilku u čaje?
Když je toho na mě už moc, tak si jednoduše nalakuju nehty ( pánové to také mohou zkusit). Pěkně si vyčistíte myšlenky a připarvíte mozek na nový nával informací. Pro mě je to také měnší záminka, že minimálně 5 minut nemůžu na nic sáhnout, protože jinak se lak rozetře všude kolem. Však to znáte :) (nevěřili byste, jak 5 minut rychle uteče)
Tipů na to jak se hodit do pohody je opravdu sousty. Každý má svého favorita. Hlavně bychom měli zkusit myslet pozitivně! Protože když půjdu na zkoušku s vědomím, že ji nedám, tak mám hodně zkušeností s tím, že se to opravdu stane. Věřte nebo ne, síla myšlenky má veliký význam na to, jak se citíme a na náš projev.
Tohle je jen mých pár radiček, pro lidi, kteří jako já strestují.
Nemusí se vždy jednat o zkoušku ve škole či v práci, ale i o zkoušky v životě.
Přeji VŠEM, aby zdárně složili tu SVOU zkoušku.
Hvězdy nám nepřály
26. prosince 2014 v 13:19
|
Recenze
Osudová láska, rakovina a smrt.


Dlouho jsem přemýšla, co o téhle knize napsat. Měla jsem z ní velmi zvláštní pocity. Kniha je napsaná opravdu skěle, mnohdy vtipně,mnohy velmi smutně , ale to je jen náznak závažného tématu, kterého Jonh Green chopil.
Kniha popisuje příběh dětí, ke kterým život nebyl zrovna fér. Dětí, bojujících s rakovinou.
Hlavní dějová linie se točí okolo šestnáctileté Hazel a sedmnáctiletém Augostovi, kteří se i přes strach, že jeden druhému ublíží, do se šíleně zamilují.
Hlavní dějová linie se točí okolo šestnáctileté Hazel a sedmnáctiletém Augostovi, kteří se i přes strach, že jeden druhému ublíží, do se šíleně zamilují.
Kniha popisuje jejich malou věčnost, jejich malé nekonečno. Bohužel končí smrtí jednoho z nich.
Nechci vám prozrazovat více detailů z knihy, protože pak by jste si jí nevychutnali naplno. Chci vám jen napsat svůj názor.
Příběh vybízí ke přemýšlení.
Přemýšlení o lidech, o prioritách, o nemocech, o nespravedlnosti a o lidském životě. Všechny tyto témata, jsou zde zastoupeny, byť jen třeba malinkou zmínkou v rozhovoru hlavních postav.
Oba dva jsou velicke vyzrálí mladí lidé. V knize se často setkáte také s rozhovory s psychologickým tématem, rozhovory zabývající se lidkým životem a smrtí.. Oba totiž dávno vědí, jak jejich příběh zkončí. Proto si také váží si života daleko více, než lidé zdvaví.
Oba dva jsou velicke vyzrálí mladí lidé. V knize se často setkáte také s rozhovory s psychologickým tématem, rozhovory zabývající se lidkým životem a smrtí.. Oba totiž dávno vědí, jak jejich příběh zkončí. Proto si také váží si života daleko více, než lidé zdvaví.
Po přečtení jsem dlouho přemýšlela nad mými prioritami a nad prioritami ostatních.
Nekteří lidé se ženou za penězmi a nebo kariérou tak moc, že si ani neuvědomují, co je opravdu v životě důležité.
Nekteří lidé se ženou za penězmi a nebo kariérou tak moc, že si ani neuvědomují, co je opravdu v životě důležité.
Bohužel, život nehraje vždy fér, ne vždy je to tak, jak bychom chtěli.
A jaké největší ponaučení plyne z knihy? Nikdy bychom neměli nic vzdávat. I když nám bude život házet klacky pod nohy. Nevzdávat i třeba předem prohraný boj, protože nikdy nevíme, jaký zázrak se ukáže.
Myslím, že si po přečtení každý najde své ponaučení. :)
Malý názor na VELKOU knihu.
Pokud by jste si chtěli přečíst více recenzí, či zhodnotit knihu, koukněte na stránku http://www.databazeknih.cz/knihy/hvezdy-nam-nepraly-168907?c=all.
Ještě musím dodat, že kniha mě tak uchvátila, že jsem si ihned po přečtení pustila film. Film se mi až zase tak nelíbil, jak už to bohužel bývá, knihy jsou lepší.:)
Lépe vysvětují a popisují myšlenky a pocity, které se ve filmu těžko dávájí najevo :)
(myslím si, že pokud bych nečetla knihu a koukla na film, líbil by se mi daleko více)
Doufám, že moje malá recenze vám pomůže s výběrem knihy.
Já těď pro změnu nejspíše sáhnu po něčem oddechovém :)
Já těď pro změnu nejspíše sáhnu po něčem oddechovém :)
Budu ráda za vaše názory a za vaše typy na skvělé knihy!
_______________________________________________________________________________________________________________
obrázek získán z webu: http://www.csfd.cz/film/346985-hvezdy-nam-nepraly/
Co na srdci, to na jazyku.
8. prosince 2014 v 18:15
Nový týden, nové téma...
Dloho jsme se rozmýšlela, jestli se právě do tohodle tématu mám pustit( protože nemám tak úplně ráda témata tohodle typu, jelikož každý znás je nějaký a každý má své zkušenosti a své tipy), ale po dlouhém uvažování jsem si řekla, proč ne, jen dotoho! Možná to třeba někomu pomůže.
Dloho jsme se rozmýšlela, jestli se právě do tohodle tématu mám pustit( protože nemám tak úplně ráda témata tohodle typu, jelikož každý znás je nějaký a každý má své zkušenosti a své tipy), ale po dlouhém uvažování jsem si řekla, proč ne, jen dotoho! Možná to třeba někomu pomůže.
Ať se již bavíme o tom, zda vyzvat svému milému lásku a nebo říct něco nepříjmeného kamarádce či blízkému, je to vždy dilema. Podle mého názoru bychom měli jednoznačně jít s pravdou VEN!
Nejenže se nám velice uleví, protože musíme na to pořád myslet ,pořád to omílame v hlavě a bez úspěchu a z toho se pak člověk cítí hodně nesvůj a nervozní a to ho ještě více vydeptá, tak taky zjistíme na čem jsme. Nikdy už pak nebudeme litovat toho, co jsme udělat mohli, a něudělali. Myslím, že v tomhle mají své zkušenost všichni, ale jen málokdo se z toho poučí.
Pokud vyznáme lásku zvému milovanému a nebo své milé a on či ona to nepříjmou dobře, je to znamení pro nás, že nejspíše on či ona nejsou pro nás pravými a city bohužel neopětují. Ve většině případů pak bývá, že nás jen tahají za nos a stéjně to zkončí tak jak mělo. A my si pak jen budeme říkat, proč jsem to neuděla, třeba by to dopadlo jinak.. třeba bych na to přišli dříve a ušetřila se tak velké bolesti.
Vždy je také například lepší zdělit něco nepříjemného kamarádce, než aby se to dozvěděla od někoho jiného, od kterého to nejspíše zabolí. To samozřejmně neznamená, že od nás ta zpráva nezabolí, ale určitě bude ráda, že jstě byli upřímní, že právě vy jste jí to řekli.
Každý na to máme svůj názor a své zkušenosti, takže tenhle článek neberte jako nějaké kázání jak se chovat nebo co popřípadě dělat v dené situaci, to je samozřéjmně na vás, na tom co máte na srdci a co máte také v něm.♥
Podle mě a mých zkušeností se řídím heslem: Co na srdci, to na jazyku :)
Inferno
3. prosince 2014 v 21:02
S přicházející zimou a mrazem mám stále raději se zachumlat do pelechu s nějakou (nejlépe dobrou) knihou. Jakožto velký milovních knih, jsem se rozhodla vám podávat mé názory na knihy, které mě něčím uchvátili, něčím dostali,něčím zaujali.
I když s volným časem je to teď těžší, na knihu si ho prostě udělat musím :) Nemám ráda když něco nalousku a pak to nedočtu. To ovšem samozřéjmně neplatí o knihách, které se OPRAVDU přečíst nedají. Určitě to všichni znáte.
Takže teď už k samotné knize.
Za poslení měsíc jsem přečetla celkem populární knihu Inferno, kterou jistě všichni znáte, od Dana Browna.
Na knihu jsem si přečetla celekem dobré recenze, takže jsem se do ní bezhlavě pustila.
A i mě zcela dostala. Pokud jste četli nějakou knihu od tohoto spisovatele, tak vás to propravě ani nepřekvapí. Dan Brown umí skvěle volit slova při popisování prostředí. Miluju jak dokonale dokáže popsat architektonická díla, jako by jste sami byli Robertem Langdonem a zvedli hlavu a viděli vše co vidí on. :) Navíc do svých knih zahrnuje fakta. Mám ráda knihy, které v sobě skrývají nějaký hlubší podtext, nějakou hlubší myšlenku. A knihy Dana Browna jsou jimi posety!
Pokud milujute, když na vás působí taková ta vlna dochovna spojená s fakty, historí a uměním, jděte určitě do toho.
Na zimní večery jako dělané.
Pokud milujute, když na vás působí taková ta vlna dochovna spojená s fakty, historí a uměním, jděte určitě do toho.
Na zimní večery jako dělané.
Mě se kniha opravdu moc líbila, jak samotný příběh, tak napětí, které se v tomhle díle často prolínalo, již se zmiňovaným typicky Brownovým stylem.
Od autora jsem četla již mnoho, kromě Ztraceného symbolu, na který se ještě chystám. :)
Musím ale říct, že tenhle díl se mi zatím líbil nejvíce ze všech. Doufám, že ho nějaký ještě překoná.
Chtěla bych vás poprosit o nějaké rady na dobré knihy, nebo mi dejtě vědět jestli jste někdo četl Inferno a jaký máte na něho názor. :)
Snad vám tahle moje "mini" recenze pomůže s výběrem. Já osobně si prvně určitě chci přečíst názor od někoho, kdo tu knihu četl. Samozřéjmně nejsme každý stéjný a každému se líbi něco jiného, ale aslespoň vím co mám +- od knihy očekávat a pak taky záleží na tom co od ní vlastně očekávat chci. A pak už jen čtu :)
Chtěla bych jen dodat, že tohle je můj osobní názor. Vím, že se s mnoha lidmi nebudu schodovat, jak jsem již řekla, nikdo není stéjný :)
Maličkosti, které dělají lidi šťastnými.
2. prosince 2014 v 9:32
V dnešní uspěchané době zmáhané stresem, si mnoho lidí zapomíná udělat čas a dát sobě malinký dáreček, aby jeho stereotipní den byl zase o něco lepší a krásnější. Nemluvím teď o dárcích v hmotné podobě. Samozřéjmně, že udělá babičce radost, když ji přinesu květinu nebo koupím své láskce či kamarádce čokoládu. Mluvím teď o docela maličkých chvílich za náš den. Ty malinkaté radostné chvíle se skývají všude kolem nás. Stačí jen zvednou oči od mobilních telefonů či bohužel dnes nezbytných počítačů a kouknou se ven. Protože venku na nás čeká neuvěřitelná spousta překvapení v podobě malých vtipných událostí.
Cestou ze školy nebo do práce na chvíli vypněte svůj mozek a prostě sledujte co se kolem vás děje. Ať už na sebe necháte na chvíli působit sluneční paprsky, které vás dobijí neuvěřitelnou energií a radostí, tak si také například všimnete dvou zamilovaných holoubků, kteří vtipně dohánějí jeden druhého po náměstí. Všimete si pána, který je tak zabraný do čtení novin, že ani nevnímá, že mu jeho čtyřnohý psí kamarád právě pořůral botu. Nebo třeba paní, která právě vyšla z kosmetického salónu,domnívající se, jak jí zkrášlili a přitom si ani nevšimne, že se ji sukně, nejspíše po použití toalety, zasekla za silonkami a zkrášlená paní tak ukazuje všem svou parádu.
Těhle vtipných situací by si něktreří možná všimli, jiní možná ne. Ale určitě to udělá náš den radostnějším a my se pak budeme cítit šťastnější.
Proto si myslím, že ne jen maličkosti, v podobě dárů nás dokáží udělat štastnějšími, ale také maličkosti, které ukrývá náš den.
Těhle vtipných situací by si něktreří možná všimli, jiní možná ne. Ale určitě to udělá náš den radostnějším a my se pak budeme cítit šťastnější.
Proto si myslím, že ne jen maličkosti, v podobě dárů nás dokáží udělat štastnějšími, ale také maličkosti, které ukrývá náš den.
A na světě je tolik malých radostí,které stačí jen objevit. :)
Krůček, krok, skok..
11. listopadu 2014 v 21:51
Moje první blogérské krůčky.
První ze všecho je malinký nápadíček v hlavě,takové malinkaté světýlko, které se po chvíli přemýšlení stává nápadem a vy najednou píšete první článek. Jste celí nedočkaví až si ho přečtě nějaký první čtenář, až uvidíte nějakou, byť jen malilinkou známku odezvy za vaší snahu ať už v podobě nějakého komentářu, či statistiky návštěvnosti.
Jste nadšení když vidíte prvního čtenáře. Naplní to pocitem zodpovědnosti, ale také úlevy a velkého našení. Máme pocit, že ihned potřebujete psát dále. Aby si to zase někdo přečetl, aby jste byli zase nadšení.
Popravdě se ani moc nepovažuji za blogerku, napsala jsem teprve jen 2 články. Se psaním jsem začala teprve nedávno. Popravdě jsem nevěděla ani o čem můj blog bude. Zatím jsem jen "filozofovala" na téma , které mě v tu chvílí tíží. Prostě se někam vypsat. Miluju psaní a právě ono mi vždy pomůže vstřebat některé pocity, srovnat se s nynější situací. Právě proto jsem začala.
První ze všecho je malinký nápadíček v hlavě,takové malinkaté světýlko, které se po chvíli přemýšlení stává nápadem a vy najednou píšete první článek. Jste celí nedočkaví až si ho přečtě nějaký první čtenář, až uvidíte nějakou, byť jen malilinkou známku odezvy za vaší snahu ať už v podobě nějakého komentářu, či statistiky návštěvnosti.
Jste nadšení když vidíte prvního čtenáře. Naplní to pocitem zodpovědnosti, ale také úlevy a velkého našení. Máme pocit, že ihned potřebujete psát dále. Aby si to zase někdo přečetl, aby jste byli zase nadšení.
Popravdě se ani moc nepovažuji za blogerku, napsala jsem teprve jen 2 články. Se psaním jsem začala teprve nedávno. Popravdě jsem nevěděla ani o čem můj blog bude. Zatím jsem jen "filozofovala" na téma , které mě v tu chvílí tíží. Prostě se někam vypsat. Miluju psaní a právě ono mi vždy pomůže vstřebat některé pocity, srovnat se s nynější situací. Právě proto jsem začala.
Takže z maličkých krůčků se pomalinku stávájí větší kroky. Začínám si blog pomalu zamilovávat a užívat. Možná přece jen změním pole půsbnosti a začnu psát o něčem zajímavějším pro čtenáře. Momenálně je to hlavně vělká pomoc pro mne.
Sny
11. listopadu 2014 v 21:36
V životě každého z nás se objeví sen, na který nemůžeme přestat myslet. Snažíme se odpoutat od toho pocitu, který nás tíží v hlavě. Ale ten pocit se pořád drží a nechce nás pustit. Ani nevíme zde nám to přinse něco dobrého či zlého.
Prostě jen pocit, dostat se až nakonec s plnit ho. Je to jediná šance zjistit, co doopravdy sen znamenal, co se doopravdy v nás urývá. Šance o trochu více poznat sami sebe.Jdeme cestou a jsme na konci. a JE TO TADY.. Ten pocit, který nás tížil se rázem změní v něco nepopsatelného. Najednou cítíme úlevu z dlouhé cesty, kterou jsme prošli, úlevu odpřeskakování neustálých překážek, které se v životě bohužel rády a často objevují.
Ale když ten pocit jednou jedinkrát v životě zažijete, přejete si, aby se v hlavě zase zrodil další sen ať už jakkoliv šílený, ať můžeme celou tu obtížnou cestu absolvovat znova jen a jen kvůli jenomu pocitu, který si chceme zapamatovat na celý život.
Proč musí být ty cesty tak obtížné a klikaté? Proč máme vůbec nějaké sny a cíle. Protože máme vůli něčeho dosáhnout. Chceme si sáhnout na ten paprsek slunce, který se skrývá v něm. Chceme dosáhnout až ke hvězdám.
Proč musí být ty cesty tak obtížné a klikaté? Proč máme vůbec nějaké sny a cíle. Protože máme vůli něčeho dosáhnout. Chceme si sáhnout na ten paprsek slunce, který se skrývá v něm. Chceme dosáhnout až ke hvězdám.
Slepá ulička
5. listopadu 2014 v 20:26
Každý v životě má někdy pocit, že vstoupil do slepé uličky. Pohlédneš vzhůru a vidíš jen blikající lampy za černé noci a proud myšlenek někde v dáli. S pocitem,že jsi stracená, že nevybloudíš z toho velkého labyrintu, krácíč studenou zimní nocí. Snažíš se příjit na to co bude dál. Jak se rozhodnout co dělat? Posechnout své srdce a nebo rozum? Otázka, kterou si klademe všichni. Ale co má v lidském životě vlastně převahu? Je to naše racionální uvažování a zdravý rozum? Nebo srdce? Snaží se nás splést.. snaží nás zmást. Oba mi říkají něco úplně jiného, ale co dopravdy chci?!
Každý nejendnou vstoupí do slepé uličky, má mnoho otázek , na které nezná odpověď. Jak se teda zachovat? Otočit se a ležérně vycouvat, nebo čekat a nechat si na obličej padat jemné sněhové vločky s domění, že východisko se záhy oběví?
Zavřít oči..
Zavřít oči..